BUDOSHOW.com - největší přehlídka bojových umění v ČR

Historie aikibudo

Aikibudo, takové jak ho známe dnes, vzniklo v roce 1980, když francouzský učitel bojových umění Alain Floquet založil svoji vlastní školu (systém). Co vedlo tehdy jednačtyřicetiletého Pařížana k tomu, aby vytvořil nový systém mezi japonskými bojovými uměními? Jakým řízením osudu se Francie stala centrem rozvoje japonských bojových umění v Evropě? Čím je vlastně aikibudo a jak se liší od ostatních bojových umění? V uplynulém roce o tom všem napsal mistr Floquet knihu nazvanou Myšlenky v pohybu (Pensées en mouvement). Místo jejího dlouhého překladu vám osvětlíme historii aikibudo krátkou charakteristikou jednotlivých období jeho vývoje.

Sókaku Takeda (1859 - 1943) a daito rju aikidžúdžucu

Nejhlubší kořeny aikibudo sahají ke středověké válečné metodě nazývané aikidžúdžucu. Ai znamená v japonštině soulad či harmonie. Ki označuje sílu nebo energii. Koncept aiki spočívá ve využití souladu energií. Ve středověku existovaly různé samurajské klany vyvíjející umění aikidžúdžucu. Nejvýznamnějším z nich byl rod Takeda. Sókaku Takeda, vynikající bojovník, rodové umění dále rozvinul, systematizoval a na přelomu 19. a  20. st. ho začal jako první veřejně vyučovat pod názvem daito rju aikidžúdžucu.

Morihei Uešiba (1883 - 1969) a aikibudo

Jedním z nejnadanějších studentů Sókaku Takedy byl Morihei Uešiba. Daito rju aikidžúdžucu studoval pod jeho vedením od roku 1915. Uešiba byl velmi nábožensky založený člověk. Techniky daito rju začal záhy pretváret tak, aby byly méně destruktivní. Přesto se ještě v letech 1932 - 1942 jeho dodžo Kóbukan říkalo džigoku - pekelné. Interpretaci daitó rju aikidžúdžucu, kterou zde Uešiba vyučoval, se neoficiálně říkalo aikibudo nebo také aiki no miči. Uešiba techniky nadále rozvíjel a v roce 1942 zaregistroval na Ministerstvu školství nové bojové umění - aikido.

Minoru Močizuki (1907 - 2003) a škola Joseikan

V roce 1930 shlédl ukázku daito rju aikidžúdžucu v podání Morihei Uešiby zakladatel džúdo Džigoro Kano. Umění Uešiby na něho udělalo vynikající dojem. Kano vyslal do Kóbukanu několik svých nejlepších studentů. Mezi nimi byl i talentovaný mladý džudoka Minoru Močizuki, v té době již se zkušenostmi v gjokušin rju džúdžucu, katori šinto rju, kendo, džodo a iaidžucu. Močizuki se učil velmi rychle a již v roce 1931 založil vlastní dodžo Joseikan (Palác pěstování božské pravdy). V letech 1933 - 1935 byl Močizuki Uešibův učideši v Kóbukanu. Od roku 1951 Minoru Močizuki působil jako kulturní atašé institutu Nihon v Paříži. Provedl zde ukázku různých směrů japonského budo a stal se tak první osobou, která v Evropě prezentovala aikido a katori šinto rju.

Joseikan budo a joseikan aikido

Po třech letech se Močizuki vrátil do vlasti a ve Francii se začaly rozvíjet dva systémy budo: aikido aikikai a  Močizukiho škola joseikan budo. S Močizukim odjel do Japonska také mladý francouzský džudoka Jim Alcheik [Džim Alšek] (1931 - 1962), který zde strávil tři roky studiem joseikan budo. Po svém návratu do Francie se stal oficiálním zástupcem školy Joseikan pro Evropu. V roce 1962 však Jim Alcheik tragicky zahynul. Francouzská organizace tak ztratila svou vudcí osobnost. O situaci informoval mistra Močizukiho Alain Floquet, asistent Jima Alcheika. Mistr Močizuki ihned jmenoval svého syna Hiro vedoucím joseikan budo pro Evropu a vyslal ho do Francie. Ani to však situaci nevyrešilo. Hiró Močizuki začal systém svého otce přetvářet ve sportovní odvětví. Nový sportovní trend však nepřijali zastánci původní školy Joseikan. Ta se rozštěpila na dvě větve, které se nadále rozvíjely samostatně. Název joseikan budo se vžil pro směr Hiro Močizukiho a joseikan aikido pro starý systém Minoru Močizukiho. V roce 1966 Minoru Močizuki jmenoval Alaina Floqueta oficiálním technickým ředitelem jeseikan aikido ve Francii a v roce 1970 pro celou Evropu.

Alain Floquet (*1939) a aikibudo

Již během studia joseikan aikido se začal sensei Floquet věnovat i starým školám japonských bojových umění (korju). Bylo to daito rju aikidžúdžucu u Tokimune Takedy a tenšin šóden katori šinto rju u Jošio Sugina. Díky zkušenostem v  korju se začal způsob cvičení Alaina Floqueta měnit. Ještě v roce 1973 založil Alain Floquet organizaci CERA za účelem rozvoje staré školy joseikan aikido v Evropě. V roce 1978 Minoru Močizuki udělil Alainu Floquetovi 7. dan joseikan aikido a titul kjoši. Pojetí technik a jejich systematizace se však stále více odlišovaly od systému joseikan aikido. V roce 1980, po dohodě s Minoru Močizukim, Alain Floquet založil vlastní systém - aikibudo. Vzhledem k tomu, že bojové umění vyučované Morihei Uešibou pod neoficiálním názvem aikibudo bylo pouze evolučním mezistupněm na cestě k aikido, je současné aikibudo jediné bojové umění, které lze označovat tímto názvem.

Zakladatel aikibudo Alain Floquet (*1939)

8.dan hanši aikibudo
7. dan katori šintó ryu
5. dan jajdžutsu joseikan šintó ryu
kjoju dairi daitó ryu aikidžúdžutsu

Mistr Alain Floquet se narodil 18. prosince 1939 v Paříži.

V osmi letech začal cvičit džudo. V roce 1957 přešel ke studiu aikido a karate.

Studoval rovněž kendo, ve kterém se jako člen francouzského družstva účastnil mistrovství světa v kendo v Tokiu v roce 1970.

Byl asistentem Jima Alšeika, který vyučoval joseikan aikido, a po jeho smrti v roce 1962 přebírá vedoucí úlohu v klubu Parmetier.

V roce 1966 byl jmenován oficiálním technickým ředitelem školy joseikan aikido ve Francii. O čtyři roky později, v roce 1970, byl jmenován oficiálním zástupcem pro celou Evropu.

V roce 1978 mu udělil mistr Minoru Močizuki 7. dan joseikan aikido a titul kyoshi. Tento mistr jej též seznámil s mistry Jošio Sugino a Tokimune Takedou.

Studium těchto dalších škol vedlo k rozšíření jeho znalostí a úrovně dovedností v bojových umění. Postupem času začal některé techniky joseikan aikido modifikovat a do vlastního pojetí začal vnášet prvky daitó rju aikidžúdžutsu. Tento proces vyústil v odklonu od joseikan aikido a koncem sedmdesátých let můžeme mluvit o nově vznikajícím systému aikibudo mistra Alaina Floqueta.

Roku 1980 byl požádán mistrem Minoru Močizuki, aby svoji praxi přestal označovat joseikan aikido. Ještě téhož roku tak učinil a zvolil název aikibudo.